Zahraniční politiku ČR určuje a vede vláda (na základě své obecné odpovědnosti jako vrcholného orgánu výkonné moci).

Zahraniční politiku ČR určuje a vede vláda (na základě své obecné odpovědnosti jako vrcholného orgánu výkonné moci).

Prezident je tradičně vnímán jako hlava státu, která reprezentuje zemi navenek, ale jeho zahraničněpolitické kroky jsou úzce navázány na vládní exekutivu.
Co to znamená ?

Že prezident nemůže v zahraniční politice jednat zcela sám podle své vlastní vůle, ale musí své kroky koordinovat s vládou a mít k nim její souhlas.
Proč ?

Prezident je z výkonu své funkce politicky neodpovědný (nelze ho například odvolat za to, že dělá špatnou politiku). Proto logicky nemůže sám rozhodovat o věcech, za které nese kůži na trh někdo jiný – tedy vláda.

Když nastane situace, že spolu vláda a prezident nekomunikují nebo mají hluboké neshody (což se v české politické historii už několikrát stalo), nastává situace, které se odborně říká kohabitace (pokud jsou z opačných politických táborů) nebo jednoduše ústavní pat.

Ústava ČR s takovou situací počítá a je nastavena tak, aby stát mohl fungovat dál. Hlavní slovo má v takovém případě téměř vždy vláda.

Sečteno a podtrženo:
Ústava je v ČR napsaná tak, že vláda je silnějším partnerem. Pokud se s prezidentem nechce bavit, stát to sice oslabuje navenek (působí to nejednotně), ale chod země to nezastaví. Vláda může zemi řídit i bez prezidentova úsměvu, zatímco prezident bez vlády reálnou politiku dělat nemůže.

Pošlete to dál ať lidé vědí.